Terapeut se na určitý čas stává průvodcem klienta na jeho cestě životem. Pomáhá mu uvědomit si své potřeby, změnit postoj k sobě nebo lidem a věcem okolo, osvojit si některé dovednosti, udělat důležité rozhodnutí a podobně. Terapeut je cvičen v tom, aby klienta provázel, vytvářel bezpečné prostředí a nabízel mu své odborné dovednosti. O tom, kam má terapie směřovat, ale rozhodují klient i terapeut společně.

Někteří lidé i přes obtíže, které prožívají v životě a někdy i opakovaně, stále říkají: „Na terapii nepůjdu, nejsem přece blázen.“ Komu může psychoterapie prospět? Je nějaké pravidlo, podle kterého se určuje, pro koho je určena a pro koho ne?

Sama za sebe mohu říct, že kdokoliv z nás se může kdykoliv v životě rozhodnout, že chce mít na nějakou dobu vedle sebe terapeuta, který ho bude provázet a bude oporou v náročnějších chvílích.

Stejně tak prospěšné je mít někoho, kdo poskytne nezávislý a odborný pohled na to, pokud se někdo cítí tak, že jeho život stagnuje a neví, jak se posunout dál. Nebo, když se nějaká situace opakuje a člověk to nedokáže změnit.

Se svými potížemi se stejně potýká každý sám, terapeut jich nikoho zázračně nezbaví. Poskytne ale prostor, ve kterém se člověk může zabývat sám sebou, nabídne bezpečný vztah, v němž člověk může sdílet nejniternější prožitky či obavy, s nimiž bych se třeba nikomu jinému nesvěřil.

Často se lidem uleví již během prvního, nebo druhého sezení. Je to obvykle úleva spojená s tím, že mají možnost se někomu svěřit a ten někdo je neodsuzuje, naopak se je snaží pochopit.

K dosažení výsledků terapie je potřeba delší práce. Záleží na tom, s jakým tématem člověk přichází a jaké očekává výsledky. Navíc každý člověk potřebuje jiný prostor.

Důležité je vědět, že bez motivace klienta a jeho touhy po změně, není snadné něčeho dosáhnout…